Probuzený slon

Dneska jsem objevila novou čajovnu. Jeden večer jsem brouzdala na netu a vymýšlela, kam by se dalo zajít, aby to bylo nové a originální, a našla jsem úžasnou čajku, a ani nebyla tolik z ruky. Zaujaly mě webovky a samozřejmě fotogalerie. I když jsem o ní věděla asi tři měsíce, rozhodla jsem se ji navštívit až dnes.

Jak popsat ten dojem, který ve mě zanechala? Naprosto mě uchvátila :-). Možná to bylo tou zimou venku, tím že jsem ušla 2km z Útěchova do Soběšic, ale co. Mají to tam nádherně zařízené, docela hodně polštářků, ať už na sezení, nebo pod unavenou hlavu.  Velké akvárko s rybičkami a barvy zdí k sobě dobře ladí. Jen se na ty stránky podívejte sami, bude se vám líbit :-).
Co ještě musím pochválit je nabídníček. Samozřejmě marlenkou si zaslouží velké významné plus, ale i s čajem jsem byla nadmíru spokojená. Občas se mi totiž stane, že vybírám, vybírám, důkladně si to prostuduju, najdu něco, co by mi i vyhovovalo, a pak se to ani nedá pít. Musím uznat, že jsem s výběrem měla krapet problém, čajů bylo dost, ale popisků málo :-). Nakonec jsem si vybrala  Huang Shan Mu Dan (květ ze Žlutých hor), ještě jsem dostala mističku mandlí, a tak mi už vůbec nic nechybělo. Nesmím ovšem zapomenou na ceny. Oproti jiným brněnským čajovnám jsem byla doopravdy spokojena. Za vícenálevový čaj jsem dala 6o korun, to není moc.

Probuzeného slona bych vám vřele doporučila. Když se vám tam nebude  líbit tolik jako mě, nevadí, aspoň tolik neutratíte :-).

Pokud mají plno, počítejte s pomalejší obsluhou.

Doris (2)

Pondělní ráno proběhlo docela klidně. Pro Němce byla plánovaná prohlídka po škole a my jsme měli normálně školu, ale jen tři hodiny. Naše vedení je vzalo na oběd do školní jídelny, chudáci. Když se to vezme kolem dokola, tak to nechutná až tak špatně, ale to už je zvyk :-).
Odpoledne jsme se měli vydat na prohlídku Brna. V centru Brna to znám, v podstatě v centru i bydlím, ale museli jsme jít prostě všichni. Nutno dodat, že výklad byl jenom v němčině. Musím uznat, že jsem tomu rozumněla, ale Peťka (spolužačka) se učí francouzsky, tak chudák nerozuměla skoro nic.
Už od brzkého ráno pršelo a byla celkem zima. Samozřejmě, že jsme museli mrznout dvě hodinky venku a poslouchat to, co už stejně každý Brňák zná. Asi po hodině jsme se dostali na Petrov a šli jsme dovnitř. Nikdy bych neřekla, že se mi nebude chtít z kostela. Bylo tam teplo, v porovnání s venkem. Pak jsme chvilku kroužili po Zelňáku a nakonec jsme šli k Jakubovi. Už tam nebylo takové teplo jako v Petrově, ale i tak to potěšilo.
Nakonec jsme se domlivili, že naše svěřence “vypustíme” do Vaňkovky (”shopping mall” v Brně) a mezitím si někam sednem a trochu se zahřejem. Dali jsme jim dvě hodinky, aby si to všechno mohli projít. S Peťkou jsme zapadly do malinké kavárničky ve starém tescu, marlenka a kafe přišly vhod. Pořádně jsme si pokecaly a pomalu zapomněly na tu zimu venku. Na chvilku ještě přišel Davča, a tak jsem si už říkala, že to dneska nedopadlo až tak strašně, ale chválila jsem před večerem.
Pomalu jsem se s Doris vydala domů. Nasedly jsme do šaliny (=tramvaj) a snažily se trochu povídat, v tom jsem zjistila, že mám rozepnutej baťoh. Podívala jsem se dovnitř a peněženka pryč. Prohledala jsem ještě jednou celej baťoh, ale peněženka tam opravdu nebyla. Přišla jsem domů a oznámila to rodičům, taťka samozřejmě hned začal řvát, ale byla jsem jen v předsíni, tak jsem ho aspoň neviděla. Brácha se mnou šel zpátky do kavárny, jestli jsem ji tam náhodou nenechala, ale nebyla tam.

Úterý proběhlo v naprosté pohodě. Němci jeli do Prahy a já zůstala doma. Ráno jsem šla do školy, ale měli jsme jen 6 hodin, tak to nebylo až tak strašné. Po škole jsem si byla vyřídit zdravotní kartičku a průkazku do knihovny.
Odpoledne jsem si porádně odpočinula. Navečer jsme se prošla ke škole a šla vyzvednout Doris. V Praze se ji to líbilo a udělala spoustu fotek.

Ve středu byl na programu sportovní den. Dopoledne jsem využila k vyřízení občanky a šalinkarty. Myslela jsem si, že mi to zabere hodně času, ale za hodinku jsem měla udělané fotky, šalinkartu a vyřízenou občanku. Šla jsem hned ráno, a tak nebyly ani moc řady.
Odpoledne jsme šli do Mendlova muzea, a pak hromadně do čajovny. Večer mě čekalo zahájení tanečních.

Zbytek týdne proběhl docela v  pohodě, až na tu ziimu a déšť. V neděli ráno Němci odjeli a já začala přemýšlet, jestli mi to za to stálo. No uvidím na jaře, až se vypravíme do Německa.

Doris (1)

Už před prázdninami nám v jedné hodině profesorka vykládala o výměnném pobytu s gymnáziem v Darmstadtu. Neřekla nám toho sice moc, ale já se pro to samožřejmě hned nadchla. Měla jsem nějakou představu, jak to tak na výměnném pobytu chodí, protože i já sama jsem byla v šesté třídě na týden u rodiny ve Sttutgartu a brácha tu měl na týden Němku.

V sobotu (13.9.) to mělo vypuknout. Dostali jsme pár instrukcí ze školy a papír s tím, co se vlastně ten celý týden bude dít. O půl šesté jsem aktivně vycházela z bytu, že kdyby tam byli o nějakou tu chvilku dřív, aby nemuseli čekat. Cestou mi z auta zamávala Lenka (spolužačka) a já se aspoň prošla poslední slunečné odpoledne lipovou alejí. Když jsem přišla ke škole, samozřejmě, že tam žádný autobus ještě nebyl, nakonec jsme na ně čekali asi třičtvrtě hodiny. Ihned po příjezdu jsme si je měli rozebrat a ubytovat. Poznali jsme se nějak podle fotek, ale upřímně řečeno fotka ji asi krapet přidala. Na té fotce vypadala celkem normálně, nějak tak na 16. Když jsem ji uviděla poprvé připadala mi spíš na 13, oproti ostatním Němcům dost mladě.

Snažila jsem se na první dojem moc nedávat, a tak jsme se vydaly domů. Snažila jsem se načnout nějakou konverzaci, ale moc se mi to nadařilo. Asi byla unavená, řekla jsem si s mírným optimismem,  až budeme doma a trochu si odpočine, tak to bude lepší. No, ale upřímně řečeno, doma se to vůbec nezměnilo. Ještě, že byla unavená a šla brzo spát :-).
V neděli jsme měli celý volný den. Pořádal se hromadný výlet na přehradu a do zoo, tak jsme se připojily. Jedna schopná osůbka vyjednala pro Němce parník zadarmo, a tak jsme platili každý asi jenom 15 Kč za tři zastávky. Bylo to celkem pěkný, až na tu zimu. Oběd nám zabral asi hoďku a půl, než to všechno udělali, a to jsme se ještě omezili na tři jídla. Nakonec jsme je vypustili v zoo. Musím říct, že to tam celkem pěkně spravili.
Večer se samozřejmě měla konat nějaká akce. Po celém dnu jsem byla dost unavená a hlavně promrzlá, ale nechala jsem volbu na Doris. Ať si to užije, když už je tu. Nakonec jsme teda šly, i když jsme dorazily po půl 9 s jemným zpožděním. Asi půl hodinky jsme hledali otevřenej podnik, do kterého by se nás 20 vlezlo. Skončili jsme na vyhlídce v Domu pánů z Lipé. Nakonec jsme odcházeli před půl 11, moc dlouho jsme tam nepobyli. To by ani nevadilo, byla jsem unavená, ale Doris mě už v 10 tahala domů. Já bych ani bývala nešla, ale tak nevadí…

První fotky

Před Vánocemi jsem tu psala o výběru foťáku. Nakonec jsem si vybrala na internetu (téměř bez pomoci, protože můj “informátor” měl zkrátka moc práce), a pak už jen stačilo zajít do obchůdku a koupit. Vybrala jsem si tenhle.
Foťák mám už šestý měsíc a jsem s ním spokojená. I když jsem věděla, že s ním budu určitě fotit víc, než na normální foťák s filmem, řekla bych, že mám fotek víc než dost.
Nejdřív jsem samozřejmě fotila vánoční stromeček, ale protože jsem digitál držela poprvé v ruce v interiéru, nedopadly fotky moc slavně.
Pak jsem si brala foťák na prosincové výlety a už do vypadalo trochu líp :-) :

Tuhle fotku jsem fotila poslední týden prosince 2007 v Brně na konečné šaliny č. 4 v Obřanech, takže to je Svitava.

Pak jsem samozřejmě fotila kočky:
Tohle je Petřík, jak se opaluje na chatě na sklace.

S Ťapkou to bylo trochu horší. Je černo-bílá, a to se mi prostě nedařilo vyfotit pěkně na barevnou fotku. Tak jsem to vyřešila zcela jednoduše:
Ne, že by ty barevný nebyly pěkný, ale pořád se mi to nezdálo ono.

Pak jsem samozřejmě fotila spoustu kytek, ale než bych to tu všechno dala :-), tak aspoň pár:

Tohle nejsou všechny fotky, co jsem nafotila, ale všechno by tu prostě nevešlo :-).

Optimismus vs. pesimismus

Být optimistou či pesimistou? Že je to jedno? To by jste se divili. Svoje okolí jen tímhle pohledem neskutečně ovlivníte. Pokud je někdo zarputilý optimista, či pesimista, tak ho většinou nezměníte, ale to jsou víceméně výjimky. Jen dodáním sebedůvěry někomu můžete zlepšit celý den. Možná to zní jako klišé, ale zkuste si toho všimnout.
Já osobně propaguju optimismus. A proč? Hlavně jím jsem a taky dělám ráda lidi šťastné. S pesimistou se dá být, to ne, že ne, ale pak určitě nebudete mít tak doubrou náladu, jakou jste měli předtím.

Tak proč být optimistou?
Budete spokojení sami se sebou, i když chyby máme každý :-) .

Okolí vás bude určitě přijímat přátelštěji. Každý je rád, když má dobrou náladu. O špatnou stojí málokdo. Někoho povzbudit je přece příjemné, a i on to ocení.

A co vzhled? S úsměvem to sluší každému ještě víc :-) .

S úsměvem i věci jdou daleko líp. S přístupem, že lze něco i opravit, se daří líp. Stresovat se před každým testem, zkouškou, návštěvou… není jistě příjemné.

Tímhle samozřejmě nechci nikomu vnucovat svůj pohled na svět, samozřejmě každý má svůj. Někdy ale neuškodí něco málo přehodnotit :-) .

Pololetní prázdniny (1)

S koncem vánočních prázdnin jsem se na leden skutečně netěšila. Všechno to zkoušení a písemky. Za tímto nutným zlem jsem však viděla aspoň týden bez zkoušení a písemek, týden po uzavření známek.
Tento týden bych si měla odpočinou, neučit se a jen relaxovat po hektickém lednu. Ale opak je pravdou. Tento týden nás čeká písemka, již na dalši pololetí, a “samozřejmě” i zkoušení.
Můj vytoužený odpočinek se asi bude muset přesunout do druhé poloviny února, kdy mě čekají jarní prázdniny.
Na to by mi mohl každý odpovědět, že mě ještě čekají pololetní prázdniny, a tak nemusím relaxaci odkládat až na únor. To je sice pravda, ale jeden den mě jaksi nevytrhne. I když zase musím uznat, že takový jeden den volna nemusí být k zahození. Většina lidí nikam nejezdí, protože to zkrátka na jeden den nemá smysl, a tak se můžu “zcela náhodně” setkat s někým koho jsem už celkem dlouho neviděla.
Takže abychom to nějak optimisticky uzavřeli: Všechno na první pohled špatné, je ve své podstatě dobré.
Tohle ovšem neplatí u všeho, ale u jednodenního volna to 100% platí. :-)

Prázdniny

Tak už je tu nový rok. Spousta lidí si dává novoroční předsevzetí, ale o tom tu psát nebudu. Prostě si ten nový rok užívejte plnými doušky, protože si to určitě zasloužíte a občas si člověk musí dopřát sám.

A jak si užívám prázdniny? Doma a bez sněhu, ale i tak se to dá. Chodíme po výletech a já fotím a fotím. Pár fotek je tady, ale ještě nějaké přibudou.
Na první výlet jsme šli na Obřanský hrad. Původně jsme měli jít po “rovině”, ale nakonec se to kratpet změnilo, a tak jsme si hráli na horolezce :-). Postupně bylo čím dál víc bílo, jde to vidět na těch fotkách. Ze začátku zeleno, a pak uplně bílo.
Druhý “výlet” byl do Janáčkova divadla na Prodanou nevěstu.
Třetí výlet byl do Lužánek, ale to bylo spíš na focení než na výdej energie. Fotky tam zatím nejsou, ale co nejdříve je tam dodám.
A zatím poslední výprava byla do Mariánského údolí. Napřed jsme nakrmili kačenky, a pak jsme šli až na oběd my.

Teď mě čeká ještě jeden den volna, a pak zase ta škola :-(.

PF 2008

Jak jsem si vybírala foťák

Už na začátku prázdin se mě začaly babičky ptát, co bych chtěla k narozeninám, i když je mám až v říjnu. A tak jsem o tom začala, proti svoji vůli, přemýšlet a ”komplikovat” si tak jinak radostné prázdniny. A protože už nějakou dobu prahnu po digitálním foťáku, rozhodla jsem se, že si vyberu příspěvky na narozeniny a Vánoce (možná si i něco doplatím) a vyberu si něco kvalitnějšího. Ale to jsem ještě nevěděla, že pro laika, jako jsem já, to bude těžký úkol.
Nejprve jsem se rozhodla, že si něco málo prostuduju na internetu, a pak si jednoduše vyberu. Něco málo jsem si přečetla, ale pro doopravdy zodpovědný výběr to pořád nebylo. Snažila jsem se vybrat si na internetu, ale nevěděla jsem si rady, a po několikráte opakovaném vyptávání rodičů jsem začala ztrácet nervy. A tak jsem se naivně rozhodla, že se vypravím do specializovaného obchodu, a tam mi určitě poradí. To jsem se ale pořádně spálila.
Když jsem vešla do prvního, viděla jsem jen maličkou vitrínu. Bylo mi řečeno, že je to celková nabídka jistého výrobce. Ale protože jsem pár dní před touto návštěvou dívala na internet, věděla jsem, že to tak kompletní není, tak jsem se otočila a zmizela. Pak jsem zamířila do druhého, kde mi prodavač radil nahnutý přes pult a jen říkal názvy foťáku. Moje představy byly krapet jiné, a tak jsem se odebrala domů.
Ale nakonec to dopadlo celkem dobře. Jeden známý se ve foťácích vyzná, a když jsem se před ním zmínila o tom, že se chystám zakoupit foťák, začala mi dlouhá přednáška se slibem, že mi napíše mail, kde mi poradí pár kousků a další výběr bude jen na mě. Tak teď jen čakám na mail a už se teším, až budu fotit, fotit a fotit.

Jistě jsete si všimli, že tento blog existuje rok a pár měsíců. Ráda bych věděla,  jestli ho vůbec někdo čte. Chtěla bych Vás tímto požádat o komentář, abych věděla, kdo si čte mé “výtvory”. 
Předem děkuji. Janika

Dny ospalosti

Většinou se mi často nestává, že bych byla víc dnů za sebou ospalá. Středa a dnešek byly výjimkou.

Nevím, jestli jsem tak špatně spala, ale spíš bych řekla: “Ne.” Příčiny teď zkoumat nebudu, bylo by to na dlouhé čtění a asi bychom se nedobrali konce.
Každou středu zahajuji hodinou povinné tělesné výchovy. Chtěla bych podotknout, že to není 45 minut, ale poctivých 60. Tuto středu se nás sešlo jen devět, bylo to tím, že nám pak odpadl dějepis a měli jsme pak dvě hodiny, teď už jen 45 minutové, volna. Výjimečně jsme nedělaly atletiku ani gymnastiku, ale šly jsme do posilovny. Daly jsme si do těla, ale doufám, že výsledek bude po několika opakovaní vidět.
Po tělocviku jsme se přesunuli do školy. Strávili jsme asi hodinu a půl “nad matikou”. Matematiku jsme dělali asi 10 minut a pak jsme si jen tak povídali. V podstatě jsme se druhou hodinu jen smáli a smáli. Pak přišla písemka z matematiky. Už si na ni ani moc nevzpomínám, protože se mi chtělo tak moc spát, že jsem byla ráda, že jsem ji stihla dopsat.
Pak následovala cvika z biologie, informatika, biologie a němčina. Když jsem po němčině odcházela ze školy, připadlo mi, že už bude za chvilku tma.
Po krátkém volnu jsem šla na můj každotýdenní kurz malby na hedvábí. Jako každou jinou středu jsem si sundala rám, napnula šálu a dala se do usilovného míchání barev. Po pár minutách přišla moje “spolukurzovnice” s úžasnou novinou, že už je babička. Tak jsme oslavovaly vnouče. Bylo nás málo, takže jsem měla dva zákusky, samozřejmě abych neurazila :-) .

Dnešek byl o něco málo lepší. Nemusela jsem vstávat na sedmou. dnešek byl i příjemnéjši v tom, že se tolik nezkoušelo. Matematika nám odpadla, protože profesor musel něco zařizovat, a v češtině jsme pokračovali zběsile dál, takže už nezbyl čas na zkoušení.
Po škole jsme se prošli městem a já pak jen jela jedničkou z nádraží domů.