Většinou se mi často nestává, že bych byla víc dnů za sebou ospalá. Středa a dnešek byly výjimkou.
Nevím, jestli jsem tak špatně spala, ale spíš bych řekla: “Ne.” Příčiny teď zkoumat nebudu, bylo by to na dlouhé čtění a asi bychom se nedobrali konce.
Každou středu zahajuji hodinou povinné tělesné výchovy. Chtěla bych podotknout, že to není 45 minut, ale poctivých 60. Tuto středu se nás sešlo jen devět, bylo to tím, že nám pak odpadl dějepis a měli jsme pak dvě hodiny, teď už jen 45 minutové, volna. Výjimečně jsme nedělaly atletiku ani gymnastiku, ale šly jsme do posilovny. Daly jsme si do těla, ale doufám, že výsledek bude po několika opakovaní vidět.
Po tělocviku jsme se přesunuli do školy. Strávili jsme asi hodinu a půl “nad matikou”. Matematiku jsme dělali asi 10 minut a pak jsme si jen tak povídali. V podstatě jsme se druhou hodinu jen smáli a smáli. Pak přišla písemka z matematiky. Už si na ni ani moc nevzpomínám, protože se mi chtělo tak moc spát, že jsem byla ráda, že jsem ji stihla dopsat.
Pak následovala cvika z biologie, informatika, biologie a němčina. Když jsem po němčině odcházela ze školy, připadlo mi, že už bude za chvilku tma.
Po krátkém volnu jsem šla na můj každotýdenní kurz malby na hedvábí. Jako každou jinou středu jsem si sundala rám, napnula šálu a dala se do usilovného míchání barev. Po pár minutách přišla moje “spolukurzovnice” s úžasnou novinou, že už je babička. Tak jsme oslavovaly vnouče. Bylo nás málo, takže jsem měla dva zákusky, samozřejmě abych neurazila :-) .
Dnešek byl o něco málo lepší. Nemusela jsem vstávat na sedmou. dnešek byl i příjemnéjši v tom, že se tolik nezkoušelo. Matematika nám odpadla, protože profesor musel něco zařizovat, a v češtině jsme pokračovali zběsile dál, takže už nezbyl čas na zkoušení.
Po škole jsme se prošli městem a já pak jen jela jedničkou z nádraží domů.
Vloženo do: Uncategorized
