Už před prázdninami nám v jedné hodině profesorka vykládala o výměnném pobytu s gymnáziem v Darmstadtu. Neřekla nám toho sice moc, ale já se pro to samožřejmě hned nadchla. Měla jsem nějakou představu, jak to tak na výměnném pobytu chodí, protože i já sama jsem byla v šesté třídě na týden u rodiny ve Sttutgartu a brácha tu měl na týden Němku.
V sobotu (13.9.) to mělo vypuknout. Dostali jsme pár instrukcí ze školy a papír s tím, co se vlastně ten celý týden bude dít. O půl šesté jsem aktivně vycházela z bytu, že kdyby tam byli o nějakou tu chvilku dřív, aby nemuseli čekat. Cestou mi z auta zamávala Lenka (spolužačka) a já se aspoň prošla poslední slunečné odpoledne lipovou alejí. Když jsem přišla ke škole, samozřejmě, že tam žádný autobus ještě nebyl, nakonec jsme na ně čekali asi třičtvrtě hodiny. Ihned po příjezdu jsme si je měli rozebrat a ubytovat. Poznali jsme se nějak podle fotek, ale upřímně řečeno fotka ji asi krapet přidala. Na té fotce vypadala celkem normálně, nějak tak na 16. Když jsem ji uviděla poprvé připadala mi spíš na 13, oproti ostatním Němcům dost mladě.
Snažila jsem se na první dojem moc nedávat, a tak jsme se vydaly domů. Snažila jsem se načnout nějakou konverzaci, ale moc se mi to nadařilo. Asi byla unavená, řekla jsem si s mírným optimismem, až budeme doma a trochu si odpočine, tak to bude lepší. No, ale upřímně řečeno, doma se to vůbec nezměnilo. Ještě, že byla unavená a šla brzo spát :-).
V neděli jsme měli celý volný den. Pořádal se hromadný výlet na přehradu a do zoo, tak jsme se připojily. Jedna schopná osůbka vyjednala pro Němce parník zadarmo, a tak jsme platili každý asi jenom 15 Kč za tři zastávky. Bylo to celkem pěkný, až na tu zimu. Oběd nám zabral asi hoďku a půl, než to všechno udělali, a to jsme se ještě omezili na tři jídla. Nakonec jsme je vypustili v zoo. Musím říct, že to tam celkem pěkně spravili.
Večer se samozřejmě měla konat nějaká akce. Po celém dnu jsem byla dost unavená a hlavně promrzlá, ale nechala jsem volbu na Doris. Ať si to užije, když už je tu. Nakonec jsme teda šly, i když jsme dorazily po půl 9 s jemným zpožděním. Asi půl hodinky jsme hledali otevřenej podnik, do kterého by se nás 20 vlezlo. Skončili jsme na vyhlídce v Domu pánů z Lipé. Nakonec jsme odcházeli před půl 11, moc dlouho jsme tam nepobyli. To by ani nevadilo, byla jsem unavená, ale Doris mě už v 10 tahala domů. Já bych ani bývala nešla, ale tak nevadí…
Vloženo do: Naše německá návštěva
A co dál? To je vše?
Ne, to není vše. Ještě tu byla celý následující týden, ale to tu časem přibyde :-).