Povinná četba

Nikdy jsem se moc nesetkávala s povinnou četbou. Češtinář na minulé škole povinnou četbu neuznával, a tak jsme mohli číst jen to, co se nám líbílo. Tento rok je to vlastně poprvé, co vysloveně číst musím.
Vím, zní to přímo odpudivě… musím číst. Ale zas tak strašné to zatím není. Knihy, které čtu obvykle, se moc neliší od povinné četby, jsem zvyklá číst i vydání z roku 1929.

První dílko, co jsme měli rozebírat byla povídka. Našla jsem si jednu, co byla asi na 10 stránek a dala se do čtení. Bláhově jsem si myslela, že ji přečtu jen jednou, a pak už rozbor nějak zvládnu. Musela jsem ji číst ještě dvakrát. U povídky to není problém, ale u knížky, která má 600 stran, by to už problém byl.
Před pár dny jsem se dala do čtení Quo vadis. Slyšela jsem spoustu názorů, že je to nudná a jmény přehlcená knížka. Uvědomuju si, že na nějaké rozsáhlé soudy je ještě brzo, jsem přecejen na straně 82, ale nudná se mi rozhodně nezdá. A s těmi jmény? Četla jsem Annu Kareninovou (pro lidi, co vůbec netuší, je to knížka od Tolstoje a většina děje se odehrává v Rusku), každý Rus má tři jména a člověk si na to za chvilku zvykne.

Takže co bych poradila každému, kdo začíná s povinnou četbou? Vykašlat se na předsudky a udělat si vlastní názor na to, co právě čtu. Vím, že je cool jít s davem, ale pak se člověk podívá do zrcadla a vidí tam sebe a ne jen kopii.

“Nová” škola po druhé

Na nové škole jsem už dva měsíce. Musím se přiznat, že mi to přijde víc. Už jsem si zvykla a uznávám, že to byla dobrá změna, teď jsem možná někoho urazila, ale musím Vás ujistit, že to nebylo osobní. Zpět bych už nikdy něšla.
Mám to teď trochu obtížnější, protože jaroška je přecejen o trochu težší, ale časem se to určitě bude hodit. Nejlepší příklad je v dějepise. Když jsem psala na gyby test, tak to bylo tak z pěti stránek. Teď je minimum deset a jsem ráda, že to není víc. Ale i přes vetší obtížnost jsem spokojená.
A co spolužáci? Samozřejmě, že si nepadnete do oka s každým, ale žádné konflikty zatím nejsou, takže je to všechno v pohodě.
A profesoři? O některých by se toho dalo napsat spousta a pořád by to nebylo všechno. Je jasné, že nikdy nic není ideál, ale není to zas tak šílené. Například v biologii si vybírá lidi na zkoušení losem, někdo nebyl ani jednou a já už třikrát. Zní to sice šíleně, ale když zkouší jen na obrázky, dá se to přežít.
V minulém článku jsem se zmínila, že je má spolusedící trochu víc tichá. Teď už to pominulo a je ukecaná jako každá holka (to bylo myšleno pouze kladně).
Možná to zní až moc idilicky, ale takový je současný stav. Ideál neexistuje, ale tohle od něj není moc daleko.

Spolubydlící

Tak už je to týden, co k nám přibyla další spolubydlící. Nebojte, nepřijel k nám žádný strýček Baloun (viz. Šimek a Grossmann), ale další kočička.
Nejsem takový šilenec do koček, že bych si dělala kočičí ubytovnu, ale stalo se. Nebudu tady rozepisovat proč a jak, to by bylo na hodně dlouho… prostě je u nás.
Je jí 8 roků a je černo-bílá (jak já říkám:”Jako z filmu pro pamětníky.”) Jen na jednu věc si asi nikdy nezviknu, málo kdy má úzkou zorničku. U Péti jsem zvyklá na to, že když ji má roztáhnutou, tak se mě chystá sníst.
První dva dny ani nevylezla, jen byla schovaná pod postelí. Pak se nechala trochu pohladit. Měli jsme teď čtyři dny volna, takže jsem byla většinu dne doma. Postupně se osmělovala, a teď mi spí na posteli.
První část seznamování je za námi. Nás čtyř se nebojí, ale větší problém bude s Péťou (kocourek). Pokud se k sobě vůbec přiblížili, jen na sebe sičeli. Petřík byl na chatě, takže to pořádně začne tento týden. Doufám, že můj pokojíček vše ve zdraví přežije :-).

Nová škola

Už v květnu jsem věděla, že to budu mít do školy další čtyři roky o kousek blíž. Už mám za sebou první dva týdny na nové škole a jsem spokojená.
Mám to do školy 10 minut pěšky, když mám doprovod, když jdu sama, tak mi to trvá jen 5. Nejezdím žádnou přecpanou šalinou, což mi vyhovuje, a každé ráno jdu kolem parku a pak lipovou alejí. Takže na “cestování” do školy si nemůžu stěžovat.
A teď něco málo o budově… Chodím do celkem staré školy. Minulý škoní rok začaly stavební úpravy, přistavělo se nové patro a nová sportovní hala by měla být do konce tohoto školního roku hotova. Celkem je tam pět podlaží, což s úspěchem nahradí tělocvik, ale třídu máme jen ve druhém.
A co mí noví spolužáci? Myslím, že to bude v pohodě. Sedím s celekm tichou holkou, ale třeba se časem rozmluví. Nebudu tady psát o každém své první dojmy, ale jednoduše řečeno jsou normální.
A profesry zatím moc neznám.
Tak to byly první dojmy z nové školy, doufám, že se to nezhorší :-) .

Srpen 2007

Protože jsem se během srpna na intenet moc nedostala, zase shrnu srpen najednou :-) .

Prvních čtrnáct dní jsem byla u babičky. Bylo to celkem leháro.
Pak jsem byla týden doma. Musela jsem sice uklízet, ale ve středu jsem si to vynahradila. Domluvila jsem se s Verouskem (kámoška), že mě počká na konečné 1 a pojedem k ní. samozřejmě to nebyla nudná cesta busem, ale adrenalin na skutru :-) . Myslím, že jsme pěkně probrali prázdniny. Sice už spolu nebudem chodit do školy, ale to přece vůbec nevadí.
Posledních čtrnáct dní prázdnin jsem byla na chatě. (Nějaké fotky jsou v fotogalerii, sice je to šílená kvalita, ale aspoň něco. Ten foťák jsem měla pujčený. Na svého miláčka si počkám až do prosince.) Jezdili jsme celkem hodně na kole. Podařila se nám objevit nová cyklostezka, ale vzali jsme to ze špatné strany, takže jsme šlapali do kopce.

Myslím, že tohle byli celkem dobrý prázdniny, akorát bych je prodloužila.

Červenec 2007

Prázdniny se sice už přehouply do druhé poloviny, ale přecejen mě čeká ještě pár týdnů volna. Až do teď jsem se na internet nedostala, a tak to teď napravím shrnutím celého července.

Škola končila o pár dní dřív, a tak jsem se rozhodla, že se hned vypravím do Ovy. O víkendu začínal tábor. Sice už nějaký pátek na tábory jezdím, ale tento rok to bylo poprvé jako praktikant. Ze začátku jsem řešila menší problém se začleněním mezi praktoše, ale ten se hned sám vyřešil. Oddíl jsem sice neměla, ale starosti mě neminuly. Každý den, po nástupu, bylo vydávání peněz za etapové hry a později i surovinová burza. A to jsem si říkala, že si aspoň od matiky o prázdninách odpočinu.
Jemné neshody zde rozepisovat nebudu, za to mi nestojí.
Tento rok jsem dostala na tábor nový pohled, možná to vypadá, že si vedoucí přijeli odpočinout, ale pravda je jiná. Ke konci tábora už se každý těšil, až si pořádne schrupne a odpočine.

Po táboře jsem jela do Jizerských hor. Byla to pěkná rodinná dovolená, jen jsem si po táboře neměla čas odpočinout a byla jsem neustále unavená. Počasí bylo teplé, a tak jsme každý den někam vyrazili. Od šíleného výletu, kdy jsme si spletli cestu a šli jsme vysokou travou, až po kraťoučkou procházku v ZOO.
Jedno odpoledne se nám ale stala zajímavá příhoda, chci jen dodat, že jsme byli pozorovateli. Jedno odpoledne jsme si sedli do pizzérky (v Hejnicích) na oběd. Vybrali jsme si papání :-) , a jen jsme čekali, až ho přinesou. Od stolku jsme měli perfektní výhled na ulici. Na protější straně ulice byla hospůdka a před ní seděl Vietnamec a s kamarádem popíjel pivo. Najednou se na ulici objevil opilec. Začal na něho něco volat a schilovalo se k rvačce. Vietnamec to ale vyřešil po svém, hodil po opilci svým, na půl plným, půllitrem. Do chlápka se sice netrefil, ale půllitr to nepřežil.
Tohle už bych nikdy zažít nechtěla, stačilo mi to jako divákovi.

Poslední červnový týden jsem trávila na chatě s mamkou, taťkou, Jindrou (to je brácha) a tetou. Byl to fajn odpočinkový týden.

Projektovky

Co jsou to projektovky? Jsou to miniprojekty, kterými se nás snaží vedení školy zabavit. Konají se 5 pracovních dnů před vysvědčením. Letos začaly už ve středu, protože 27.6. dostáváme vysvědčení. Pro velké zájemce: http://projektovka.gyby.cz/ , můžete se podívat, co máme za možnosti.

Když jsem ve středu (20.6.) přišla do školy, dozvěděla jsem se, že je profesorka nemocná a projekt se jaksi nekoná. Samo o sobě to nevadí, akorát nebyl náhradní program a domů jsem jít neměli. Nakonec jsem se domluvla s třídní, že ji odevzdám učebnice, to byl totiž jeden z projektů.
Dneska jsem byla na zákadnech astrologie. Moc velkou váhu tomu nedávám, ale proč se něco nedovědět? Bylo to fakt zajímavý. Nakonec nám profesorka dělala horoskop. Můj jí nějak nešel. Zjišťuje se postavení planet v okamžik narození a pak ještě jedno znamení, kterému se hodně podobáme. Mě vyšlo jako druhé znamení rak a s tím si nějak neuměla pomoct.
Zítra mám zasloužené volno, takže půjdu ještě dokupovat věci na tábor.
V pondělí a úterý mám jít ke stejné profesorce jako ve středu. Doufám, že nebude chybět, protože se mi nechce trčet ve škole a dělat věci, co mě nebaví. Když někdo chybí, prošlou vás na jakýkoli projekt, na výběr vám nedají.

Igelitkové blues

Dneska ráno byla mamka s taťkou nakupovat. Když vybalovali nákup, můj milovaný kocourek Péťa vlezl do jedné z igelitek. Dělá to docela často, lehá si rád do kufrů, nákupních tašek, batohů… no prostě do všeho. Když se tam tak usídlil, začala jsem si s ním hrát. Kousání přes igelitku vůbec nebolí, byla to taková nevinná hra. Napřed jsem si myslela, že si budem hrát asi tak 5 min, ale ono se to nějak protáhlo, až jsem tam zůstala a si 45 min :-) .

Napřed jsem ho škádlila tím, že je za tou igelitkou myška a on ji jen tak kousal. Tohle jsme dělali tak 10 min. Pak si začal lehat na záda a větral břicho. Byla to sranda, když šmidlal těma nožičkama přes igelitku a snažil se dostat k mé ruce. Ale největší hra začala, když z igelitky vylezl. Vypadalo to asi takhle: já jsem držela igelitku a on do ní vyskakoval. Dokonce se mu jednou povedlo vyskočit a igelitku mi vytrhnout z ruky.

Byla to fakt zábava.

P.S.: za komentář se určitě zlobit nebudu.

Takže odcházím…

Už je to oficiální, od září 2007 měním školu. Předešlý článek popisoval dění kolem přijímaček, tak si to kdyžtak přečtěte. Nakonec jsem se rozhodla,  že změna bude lepší. Vím, že není zrovna praktický měnit školy, ale v tomhe případě si myslím, že je to lepší.
Zbývá mi dochodit dva měsíce. Cesta do školy mi zabere 45 min, počítám cetu na zastávku, jízdu šalinou a cestu ke škole. Na “novou” školu to budu mít 10 min pěcha. Sice tam budu jeden rok s bráchou, ale myslím, že ten jeden rok dohromady přežijem.

Dnes jsem to oznámila kámošce, moc nadšeně se netvářila, ale co jiného čekat. Vím, že tyhle zprávy se vstřebávají dost obtížně, a v některých případech i dost dlouho, ale přecejen jsem čekala trochu jinou reakci. Možná, že jí teď křivdím, tak se omlouvám, ale píšu, jak to cítím. Myslím si, že to už tušila. Ze začátku jsem byla dost odhodlaná odejít, ale časem jsem začala hodně váhat. Podle čeho jsem se přesně rozhodla? No… těžko říct. Nejspíš rozhodlo to, že je to dost blízko a taky si myslím, že ten gympl je fakt dobrej, ale to je jen můj osobní názor.

Škola

To, že naše školství není perfektní ví každý, ale tento rok mě hodně naštvali. Chodím totiž do devítky na gympl a museli jsme dělat znova přijímačky. Dělala jsem je před dvouma rokama, ale musela jsem je dělat znova. Všichni ze třídy jsme je udělali, ale byly to nervy.
Naše “úžesné” ministersvo nám dovolilo podat si přihlášku i na jinou školu. Takže jsme ještě museli hloubat, kam bychom kdyžtak chtěli jít, no moc super myšlenky to zrovna nebyly. A aby toho nebylo málo… naše škola nám dala nejdřív staré přihlášky, takže jsme to museli vyplňovat znova.
Škola nepatří mezi divadla, která ráda navštěvuji, ale tohle mě fakt naštvalo. Přestupné přijímačky jsme psali po Velikonocích, takže z prázdnin jsem nic neměla. Po přijímačkách následovala vlna písemek. Do toho nám ještě třídní oznámila, že si myslí, že bychom tu druhou přihlášku měli stáhnout. Na to už jsem moc sil neměla, a tak jsem si včera (23.4.) vyzkoušela druhé přijímačky. Teď netrpělivě čekám, jak to dopadne.