Vinobraní

Máme chatu na jižní Moravě a k tomu neodmyslitelně patří i vinohrad. Samozřejmě se můj taťka nemůže lišit, takže máme taky vinohrad. Minulý dlouhý víkend (28.9.-1.10.) jsme se rozhodli, že posbíráme dva řádky vavřince (to je červené víno, kdyby se v tom někdo neorientoval).

Vyjeli jsme ve středu večer po mém tréninku. Po silnicích už nidko nejel a šaliny byly poloprázdné. Přijeli jsme asi v devět večer. Nato že mi končil trénink v sedm jsem v devět byla ještě relativně mokrá. Šla jsem co nejrychleji spát, samozřejmě po tom, co jsem si přečetla kousek Pána prstenů na dobrou noc.
Ve čtvrtek jsme očekávali příjezd naší první pomocné jednotky… B+D (babča a děda). Přijeli na oběd. Jako každý rok mi zabrali můj pokoj, který si celý rok usilovně hájím. Víkend před vinobraním mi ho okupoval můj “milovaný” brart, který se rozhodl, že ho bude obývat se mnou. Tak doufám, že se to zlepší. Odpoledne jsme šli na pole, vlastně do vinohradu, ale v celé vesničce je prostě zvyk říkat, že jdete na pole, i když vlastně jdete do vinohradu. Posbírali jsme to asi za hodinu a půl.
Další den přejela teta, strejda a bratránek, ale to jsme už nesbírali a slavili hlavně bráchovi narozeniny. Já je mám jen pár dní po něm, ale většinou se slaví víc ty jeho, protože je má dřív. Většina lidí má na svoje narozeniny i svůj dort. Já jsem svůj vlastní neměla nikdy, a to ani za dob, kdy jsem dorty jedla.
Vinobraní dopadlo pěkně a já si aspoň mohla hrát se sousedovým psem, kterého jsem vlastně vychovávala.